Proč zrovna já mám zaostalé rodiče?

Přesně tak zněl dotaz mého syna, když jsem se před chvíli vrátila z práce a on přede mnou hrdě stál v roztrhaných riflích.

Ty rifle jsou dnes koupené. Je to k nevíře, ale každá nohavice se pyšní třemi dírami a další přibudou zítra z těch pár nití, které se ještě teď tváří jako jakási osnova látky. Vypadají jako zrovna nalezené u popelnice. Nechce se mi vůbec věřit, že stály něco přes šest set Kč. Dcera mě uklidňuje, že za ty prachy jsou dobré.

Když jsem vykulila oči a otevřela pusu dokořán, lapajíc po dechu a vhodných slovech, které jsem ještě ani teď nenašla, snesla se na mě sprcha moudra o životě ve 21. století a nemoderní matce. Ony rifle se totiž líbí úplně všem, některým dokonce tuze, jen ne mi. Určitě se nebudou líbit ani mému manželovi. Ten mě zítra pošle pro nažehlovací záplaty.

A tak se mi chce brečet, zatímco si mladý studující dospělák něco prozpěvuje.  

Ještě před několika minutami to vypadalo na klidné pondělí.